To je tak, když neustále nad něčím přemýšlím, když si stále něco plánuji a myslím do budoucna..
To je tak, když se nejvíc těším na konec března, mám naplánované focení, super práci, cvičení, lekci jogy, první „wedding learning“, kafíčka a setkání s kamarádkami, první odhodlané tetování a dozvím se, že všeho musím okamžitě nechat, nakoupit si, protože v lednici mám dva týdny plesnivou okurku a vím, že do velkého obchoďáku se mi nechce, takže se musím uspokojit s nákupem v naší hrušce, zrušit plány a vymyslet si program na doma!
Dobře, v tomto případě si radši nic nebudu plánovat na jindy, nechám to otevřené a raději budu doma, uklízet, třídit šatník (který třídím už tak měsíc a kousek a ještě pořád ho nemám:)), psát články, číst, cvičit, běhat, vařit a péct. A bude mi dobře!
Já jsem přesně ten typ člověka, který jen plánuje a těší se měsíce na tu jednu naplánovanou akci a ve finále to potom stojí za …prd.
Sama se neustále učím užívat si nejen větších akcí, nějakého významného dne, oslav…, ale mít každý den krásný a žít si ho, jako by byl naposledy. Což teď zní docela hrozně, ale je to vlastně tak, jak píšu.
Myslím si, že si tohle každý uvědomí až ve chvílích, kdy se něco stane, když někdo z blízkých onemocní, když mě, samotnému se něco děje, necítím se dobře a vlastně nám dojde, proč jsme si více nevážili dní, vzácných dní. Jenže bychom se měli zaměřit na každý den, každý den mít vzácný a nelitovat, že jsem zrovna tento den proflákal, nikomu jsem nepomohl, s nikým jsem se neviděl, jen jsem ležel sám doma a koukal na televizi. Ano, občas nastanou ty dny, kdy máme volný den, venku není hezké počasí, tak radši trávíme čas doma na gauči. Snažme si i tyto dny vychutnat, uvařit si k tomu něco dobrého nebo tento den strávit s někým, koho máte rádi, koho si vážíte.
Když jsem přemýšlela, co je pro mne žít své tady a teď, jsou to chvíle s mojí milovanou rodinou, když se sejdeme na nedělním obídku u babičky a dědy, když máme rodinnou oslavu, miluju tyhle chvíle, kdy se všichni sejdeme, popovídáme si a užijeme si společný den. Své tady a teď si také hodně užívám díky běhání, procházkám v přírodě. Ale i příprava kávy a pečení je pro mě vzácné, miluji to, ikdyž to nepraktikuji každý den, užívám si to o to více.
Chtěla bych mít těchto chvilek více, těch chvilek a dní, kdy si můžu říci:,,Dnešní den, byl moje teď a tady a užila jsem si ho!!“.
Nezaobírat se zbytečnostmi, lidmi, kteří vám vadí, trápí vás a akorát máte kvůli nim zkažený den, nepomlouvejte ostatní a zamyslete se nad sebou, nad svým vlastním životem, nebuďte závistiví a dělejte věci tak, jak si myslíte, že je to pro vás nejlepší.
Dělat věci, které nás baví, ale spokojit se s tím, že někdy budeme dělat také věci, které nás nebudou bavit, nebude se nám do nich chtít..
Když jsem dnes vstala, uvařila jsem si čaj, namazala chleba a šla si sednout ven na terasu, uvědomila jsem si, jak často si nevážím dní a v momentě, kdy se „něco“, cokoli stane, jsem vděčná za to, že vstanu, dokážu si uvařit čaj, ukrojit a namazat chleba a sama si to sníst. Není to totiž samozřejmost!

Doufám, že jste všichni doma, jdete si s rouškou max. nakoupit a zase domů!

Přeji všech hezké pondělí!
NP