ZDRAVÍM VÁS U NOVÉHO ČLÁNKU!

Už dlouho jsem vám chtěla napsat článek na téma „gap year“(=rok volna, mezery od školy). Taky se často setkávám s dotazy, co dělám, kde pracuji, čemu se věnuji, ale i kam chodím na školu/proč jsem na žádnou školu nešla a tak dále. Navíc si myslím a doufám, že tento článek bude inspirativní, třeba někomu pomůže, poradí a nebo se zkrátka jen dozvíte, jak jsem já prožila svůj rok, moje zkušenosti, pozitiva i negativa. 

PŘED ROKEM..

Přiznám se, že jsem si minulý rok, před moji maturitou pohrávala s myšlenkou, že si dám po maturitě rok volna, pauzu a pokud se mi bude chtít, vysokou zkusím až za rok. Hodně lidí, rodina, kamarádi mě od toho odrazovali, že se mi za rok chtít nebude, že už u práce zůstanu, jak se říká,“čuchnu k penězům“ budu si chtít šetřit. I tak jsem věděla, že se mi na vejšku moc nechce, chtěla bych cestovat, poznávat, poznat sebe, co by mě bavilo/nebavilo a trochu si po těch třinácti letech ve škole odpočinout. Hned, co jsem odmaturovala mě čekaly zkoušky na VŠ, do Hradce Králové. Podala jsem si dvě přihlášky, ale „stihla jsem“ pouze jednu. V den, kdy jsem napsala první testy mi zjistili akutní slepák. Abych byla konkrétní, ráno jsem napsala testy, potom jsem šla s kamarádkou na oběd, kafíčko a večer už bylo všechno jinak a ležela jsem v nemocnici s akutním „slepákem“.Druhý den jsem měla mít druhé přijímačky, kam jsem se bohužel nedostavila. Náhradní termín na obor, kam jsem se přihlásila nevyhlásili a druhé kolo se nekonalo. První přijímačky jsem neudělala. Takže situace byla jasná. Škola nevyšla. Musím najít nějakou práci. Musím říct, že celé léto minulý rok bylo hrozně zvláštní a vlastně jsem ani nevěděla, co mám dělat, jakou práci si mám najít. Na konci léta jsem dostala nabídku práce v jedné škole, jako vychovatelka (takže můj skoro můj obor:)), bohužel jen na poloviční úvazek. Ve Starbucks mi nabídli úvazek, takže jsem si řekla, proč nemít dvě práce na poloviční úvazek? Budu mít stále, co dělat, našetřím si peníze a potom někam vycestujeme. 

PRÁCE…

Jak jsem si myslela, že to bude růžový, budu pracovat, budu mít čas a budu si vydělávat a šetřit peníze. Tak to jsem po dvou měsících zjistila, že takhle nebude! Čas jsem neměla vůbec, potřebovala jsem plnit úvazek ve Starbucks a zároveň jsem se musela připravovat, dělat si přípravy na aktivity do druhé práce a to zabere opravdu hodně času. Navíc jsem taky zjistila, že mít dvě práce, každý měsíc vám sice přijdou dvě výplaty, ALE..! Nemáte nárok na dovolenou, na neschopenku (takže, když jsem byla v zimě dva týdny nemocná s antibiotikami, měla jsem velký prd..), odvádí se „víc“ daní, nepočítá se vám mateřská, důchod a to je teď všechno, na co si vzpomenu. A teď vám sdělím jednu asi nejvíc podstatnou informaci..a to, že jsem tohle všechno zjistila, když jsem před Vánocemi onemocněla a neměla jsem nárok na neschopenku. V té době k nám do Starbucks přišel nový manažer, který mi všechno vysvětlil, řekl kolem toho spousty informací a teprve potom jsem si uvědomila, jaká jsem blbka (pardon), že jsem tohle nevěděla nebo si to nezjistila. Ano, jsem možná dost stará na to, abych si to zjistila nebo to třeba věděla. Ale lidi, já v tomhle nikdy nežila, zatím jsem byla jen student s brigádou. Navíc jsem se u každé podepsané smlouvy ptala a bohužel jsem zjisitila, že odpovědi nebyly úplně přesné. No, tak co..chybami se člověk učí, teď už vím, že bych snad takhle hloupá nebyla a všechno si raději zjistím dopředu nebo se konkrétně zeptám. Řekla jsem si, že už to teď takhle nechám a po Vánocích to začnu nějak řešit. To bych nebyla, já, kdyby se zase něco pokazilo a já všechno odkývala a slíbila, že až za měsíc, z měsíce je to další měsíc a potom už se to nevyřešilo, protože začala karanténa. 

KARANTÉNA..

Asi jako každý nebo většina české populace jsem nevěděla, co mě čeká, co budu dělat. Ale přiznám se, že když začal nouzový stav, byla jsem vlastně ráda, že do práce nemusím. Jak už jsem vám psala v článku o mých dvou měsících v karanténě. Samozřejmě jsem mohla bydlet u rodičů, nemusela jsem prakticky za nic utrácet, a kdyby něco, stále jsem měla a mám nějakou zálohu. I když samozřejmě není příjemné, nic nedělat, nemít příjem a čekat, co bude. Já už bych se tady dnes nechtěla rozepisovat o karanténě, kdo četl článek, ví, že mi karanténa přinesla spousty pozitiv a hlavně jsem se díky ní zaměřila na sebe. K tomu se také pojí samozřejmě to, že jsem myslela i na budoucnost. Hlavní, co se tedy změnilo a na co už mám nějaký názor a jiný pohled, je určitě práce. A to pouze jednu práci, na hlavní úvazek! Ohledně školy jsem se také hodně rozhodovala a vlastně jsem přišla na na, že alespoň na dálkové studium bych ještě chtěla. Nebo se o to alespoň budu snažit. Na konci února jsem si podala přihlášku do Prahy a Hradce, dálkově. Uvědomila jsem si, že jsem ještě mladá, abych se „zaprděla“ někde v práci, chtěla bych se ještě něco naučit, poznat a taky musím říct, že mi to učení a kamarádi někdy opravdu hodně chybí. 

CO MI TO PŘINESLO..

Asi to nejdůležitější, proč jsem se vlastně tento článek rozhodla napsat je hlavně o tom, abych vám něco předala. A proto je nedůležitější si sepsat, co mi to vlastně přineslo, vzalo a jak bych celý rok zhodnotila.V první řadě bych zmínila finance, o kterých jsem už psala a kdybych všechny ty „mínusy“ znala a věděla teď, už si najdu práci pouze na plný úvazek. Musím říct, že i přes to všechno to nakonec nehodnotím jako nějaké negativum na celém tom roce, ve finále jsem si našetřila dost peněz a jsem vlastně ráda, kdyby nebylo karantény, je samozřejmě všechno ještě jinak. To bych ještě jednou také ráda zmínila, když jsme u financí a karantény. A to je to, že mě to hlavně naučilo nežít od výplaty k výplatě, i když to jsem nežila asi nikdy, ale znáte to, přijde výplata a hned večer ji jdeme utratit do baru nebo si něco koupíme. Tímto bych uzavřela finance a zmínila bych další „část“ a tou je volný čas. Který byl, i nebyl, haha. Ze začátku roku jsem si totiž svůj volný čas neuměla moc zařídit a zorganizovat. Vlastně jsem si ve svém volném čase neustále něco plánovala s kamarády, přítelem, rodinou a neměla jsem vůbec čas pro sebe. Kolem Vánoc, když jsem onemocněla a ležela jsem přes dva týdny doma, uvědomila jsem si, že teď (v gap year) ten čas mám, tak bych ho měla pro sebe využít. Hodně jsem si začala vše plánovat, organizovat a hned ten čas byl a bylo ho spousty. Jak už jsem několikrát zmiňovala, i mně vlastně „pomohla“ karanténa a cítím se teď opravdu skvěle! S volným časem se také pojí čas s mým přítelem, který si užíváme letos opravdu naplno. I přesto, že spolu nebydlíme, hezky si čas umíme naplánovat, a nebudu říkat, že vždy, když oba máme volno něco podnikneme, ale snažíme se:D. Co mi dál přinesl tento rok? ..Zamyslet se nad svým životem. Co mě baví, co miluju, co bych chtěla/nechtěla dělat a možná to bude znít povrchně, ale taky třeba to, koho chci/nechci mít ve svém životě. Ono v tom roce „volna“ si opravdu hodně uvědomíte, kdo se o vás zajímá, kdo je stále váš kamarád a o kom víte, že je stále ve vašem životě a hlavně, že toho člověka ve svém životě chcete mít. Doufám, že je to nějak srozumitelné, co jsem teď napsala. Když tak přemýšlím, jak bych to shrnula a ukončila, co mi celý rok vlastně přinesl, je to hlavně zamyšlení nad svým životem a nad mými prioritami. A určitě tento rok hodnotím kladně a chtěla bych to všem moc doporučit! Už jsem z kvůli tomu, že máte čas přemýšlet nad tím, co je vlastně váš životní cíl, jakým směrem se chcete vydat a tak. 

CO TEĎ? 

A co teď? Jakým směrem jsem se rozhodla vydat já? Tak jako první bych chtěla ráda zmínit to, že na to všechno, co mi teď život přinesl se neskutečně těším a jsem za to nesmírně vděčná. Těším se hrozně moc na léto v Česku, když jsme u toho, píšu pro vás článek s tipy na výlety po Česku. Čekají mě rodinné oslavy, svatby a spousta výletů s kamarády. Taky možná zařizování bytu, i když se přiznám, že čekáme na jistotu, co se týká práce, kdyby náhodou něco znovu přišlo. No a dvě zásadní události, na které se těším asi úplně nejvíc! Čeká mě opět škola..Dostala jsem se na vysokou školu, dálkově a zatím ještě nebudu prozrazovat podrobnosti. A taky jsem dostala nabídku práce v mém oboru a ještě je to prostě hrozně super a přesně podle mých představ! Takže se moc těším na nové výzvy. 

Tímto bych asi celý článek ukončila, už tak je opět hrozně dlouhý. Achjo, musím se naučit psát trochu ve zkratkách. Jinak doufám, že se vám článek líbil a opět budu moc ráda za vaši zpětnou vazbu. 

NP